Svůj první článek v rubrice „extrémy“ jsem se rozhodl věnovat vzpírání. Tato disciplína patří k velmi populárním hlavně v zemích východu, odkud pochází většina přeborníků. Cílem je za pomoci síly a rychlosti zdvihnout nad hlavu co nejtěžší zátěž. Už více než 100 let je vzpírání na programu olympijských her.
Soutěží se ve dvou disciplínách: Trh (zdvihnutí činky nad hlavu souvislým pohybem) a nadhoz, který se skládá ze dvou oddělených pohybů- přemístění činky na úroveň ramen a následně nad hlavu. Závodníci přirozeně dokážou zvednout větší váhu technikou nadhozu. Soutěžící si mohou dopomáhat libovolnými pohyby (různé kývání tělem nebo sed do dřepu, kde závodníkovi umožní síla nohou energičtější pohyb vzhůru a činka se dostává z úrovně ramen lépe nad hlavu).
Rozhodně se nejedná o bezpečný koníček! Vzpírání by se měl začít věnovat nejlépe zkušený sportovec s odpovídající tělesnou stavbou, i velcí siláci zde začínají na malých vahách. Je třeba si dokonale osvojit techniku, při vzpírání hrozí velké riziko poranění zad. Tomuto sportu by se rozhodně neměli věnovat lidé s kloubními potížemi, vysoké zátěže nejvíce opotřebovávají kolena, ale i další klouby v těle.
Světový rekord drží Íránec Husajn Reza Zadeh, kterému se povedlo nadhozem zdvihnout neuvěřitelných 263 kilogramů! Rekordu dosáhl na letních olympijských hrách roku 2008 v čínském Pekingu.
Držitelem českého rekordu je Jiří Orság, kterému se povedlo zvednout 232 kilogramů v nadhozu.
