O extrémních překážkových bězích jako je Gladiator race, Spartan race, Predator race nebo Bahňák slyšel pravděpodobně každý z vás. Jedná se o velmi oblíbenou sportovní událost, které se účastní jak špičkově trénovaní jedinci, tak sportovní amatéři a nadšenci. Chtěli byste to zkusit také, ale nemáte dostatek odvahy? Že potřebujete ještě trochu trénovat? Nebo už jste snad běželi a chcete se dozvědět, jak být ještě lepší? Ať už je to s vámi jakkoliv, budu se snažit být vaší motivací a koučem při sestavování tréninků. Ukážu vám, jak trénují opravdoví bojovníci. Postupně společně v mých článcích projdeme vše, co budete potřebovat k překonání svého prvního závodu nebo ke zlepšení svých výsledků. Nejdřív bychom si ale měli ujasnit, o čem tyto běhy vůbec jsou.
Co vás čeká? Procházku růžovým sadem nečekejte!
Jak už napovídá nadpis článku, extrémní překážkové běhy, neboli OCR (obstacle racing) nejsou pro žádné bábovky. Jestli mezi vaše nejoblíbenější činnosti patří přepínání televizních programů, lakování nehtů nebo celodenní posedávání v barech, pravděpodobně tyto běhy nebudou nic pro vás. Není to brnkačka.
Jedná se o běhy různých vzdáleností, na kterých jsou umístěny překážky všeho druhu. Velmi často se jedná o vysoké stěny, plazení bahnem, ručkování, nošení těžkých klád, kamenů a podobně. Někteří účastníci závody přirovnávají ke známé opičí dráze. Vyžadují dobrou kondici, vytrvalost i sílu.
Závod plný emocí
Odhodlání, dřina, vyčerpání, pot, slzy, disciplína, bolest. To vše se ve vás při běhu určitě odehraje. Dost možná si sáhnete až na dno svých fyzických a psychických možností.
Bolest vám říká: "vzdej to!" Vůle říká: "běž!" A pak to přijde. Chvíle sebepřekonání. Zatnete zuby. Škrábete se ze dna. Překonáváte překážku. Běžíte. Dýcháte. Pokračujete lepší. Silnější. Odolnější než kdykoliv dřív. Cítíte tu sílu mysli, tu sílu těla. Překonáváte sám sebe. A o tom to je!
Pokud chcete vidět, jak to na extrémních překážkových závodech vypadá, doporučuji shlédnout následující video.
Jak jsem se stala gladiátorem aneb moje běžecké poprvé
Myslela jsem si, že atmosféru těchto běhů už dobře znám. Mnohokrát jsem se jich totiž účastnila jako dobrovolník a divák. Když přijedete na tento druh akce, cítíte se jako v jiném světě. Ze všech lidí vyzařuje obrovská energie. Když jsem ale přijela na svůj první závod, vše bylo ještě mnohem lepší. Intenzivnější. Jako závodník pociťujete tolik emocí, které lze slovy jen těžko vyjádřit. I přes to, že jsou pro vás všichni cizí, silně vás spojuje obrovská síla motivace. Všichni máte stejný cíl. Zvládnout to.
Gladiator race je pro mě trochu netradiční - jednotliví závodníci zde startují samostatně po krátkých intervalech. Což je určitě výhoda pro ambiciózní jedince, kteří chtějí obsadit první místa ve výsledkové listině. Navíc ale, jak sledujete jiné závodníky, kteří odhodlaně vybíhají na trať, a váš start se pomalu blíží, množství adrenalinu v krvi se násobí.
Je to tady. V hlavě se mi honí myšlenky, co tu vlastně dělám. Ale už není cesty zpět. Čtyři, tři... Adrenalin v krvi... dva, jedna... Běžím. Za sebou slyším povzbuzování ostatních závodníků, což mě až neuvěřitelně žene dál.
Některé úseky byly náročné, některé méně. Na závodníky čekala velká spousta přírodních překážek. Organizátoři se také postarali o to, že jsme téměř neustále vybíhali a sbíhali kopečky a srázy, což bylo fyzicky velmi náročné. Psychickou odolnost jsme zase okusili při brodu ledovou řekou, a to v lednu není žádný med. Naprosto jedinečné bylo také probíhání podzemí josefovské pevnosti, osvícené jen malými svíčkami. Do celého závodu to přineslo další dávku dobrodružství.
O sáhnutí na dno jsem už psala. Při tomto závodu jsem se ke svému dnu přiblížila. A to hodně blízko. Nicméně zvládla jsem to. Překonala jsem tu bolest, překonala jsem své slabé já a stala se tak silnější. V cestě mi stálo celkem 26 překážek. Nejnáročnější překážkou byl však můj vnitřní hlas, který se snažil přesvědčit mě, abych to vzdala. Překonala jsem ho. Věřte, že když se na to dívám zpětně, nebylo to zas tak těžké a už se těším na další závod.
A to je přesně princip těchto závodů. Na trati si myslíte, že jste na dně, že už nemůžete, chce se vám brečet, křičet, zůstat ležet, vzdát to. Ale neuděláte to. Proběhnete cílem a uvědomíte si, že i když jste byli na pokraji, zvládli jste to. Pak vám přijde, že to nebylo tak hrozné a že byste zvládli ještě větší zátěž.
Nakonec pochopíte, že to neplatí jen na závodní trati, ale v celém vašem životě. Dojde vám, že když něco chcete, zvládnete to. I za cenu, že si při tom sáhnete na dno. To jsou OCR závody. Ve chvíli, kdy jsem obdržela medaili, docvaklo to i mně.
Pojďte do toho také!
Stále váháte, jestli to zvládnete? Nepochybujte o sobě. Odhodlejte se. Trénujte. Zvedněte se z křesla a udělejte se sebe bojovníka. Porazte své slabé já. Bojujte a nevzdávejte to. Bude to bolet, ale stojí to za to!
Pokud jste se právě rozhodli, že do toho jdete naplno, že chcete také okusit ten nádherný pocit sebepřekonání, neváhejte sledovat další články. Vložím do nich co nejvíce užitečných rad, které vás posunou dál.
